HISTORIE ZÁMKU RAČICE

Původ vesnice Račice i stejnojmenného hradu, který stával na místě nynějšího zámku, není přesně znám. Prvním historicky známým šlechtickým majitelem vsi byl kolem roku 1220 Kojata z Hněvína Mostu. Protože neměl žádné potomky, odkázal roku 1227 testamentárně své statky neteřím Eufémii a Svatochně, které jsou podle pověsti také zakladatelkami hradu, budovaného v letech 1275-1285 na místě dnešního zámku. Pověst vypráví, že obě dědičky se mezi sebou dlouho nemohly dohodnout, na kterém místě si nové sídlo postaví. Tu prý jedna z nich, stojíc na místě, kde se nyní zámek vypíná, pravila: "Já bych rači zde sídlo státi viděla, než tam, kde ty si přeješ." A z tohoto přání - rači zde- prý vzniklo jméno Račice. Pravděpodobnější však je, že městečko dostalo své jméno od potoka Rakovce, který tudy protéká a od nepaměti je známý tím, že byl vždy plný raků.

Ve 14.stol. se zmocnil hradu loupeživý rytíř Friduš z Linavy, který se stal jedním z nejnebezpečnějších a nejobávanějších lapků na Moravě. Když nastoupil  na český trůn nový český panovník Jan Lucemburský, rozhodl se vyhovět prosbám svých poddaných, aby zpupného lapku zajal a potrestal. Roku 1312 vytáhl s početným vojskem k Račicím a hrad oblehl. Hrdé sídlo po několik dnů úspěšně odolávalo útokům rytířů. Nakonec se králi podařilo zmocnit hradu lstí. V dalších letech se postupně vystřídali v držení Račic páni z Lipé, Šternberkové, páni z Kravař, bratři Černohorští z Biskupic, Haugvicové a páni z Petřvaldu, z nichž vynikl zejména Hanuš Petřvaldský, který provedl počátkem 17.stol. na hradě rozsáhlé stavební úpravy. budovu nechal zvýšit na dvě poschodí se čtyřmi věžemi a v hlavním sále nechal zbudovat krásný renesanční krb se znaky Petřvaldských a jeho dvou manželek....

Z dalších majitelů stojí za povšimnutí baron Mundy /1830-1864/, který byl původně tkalcovský mistr, zbohatl a za zásluhy byl císařem povýšen do šlechtického stavu. Na račickém zámku provedl některé další změny a úpravy a dal mu v podstatě dnešní podobu. Významnou roli měly sehrát Račice v osudovém roce 1938, kdy se všemi opuštěná ČSR připravovala na hrozící válku s Německem. V září byl přesunut na zámek celý hlavní štáb československé armády včetně velícího generála Ludvíka Krejčího, který měl odtut řídit válečné operace. Tehdy nezbývalo mnoho a zámek by byl býval srovnán i se svým okolím se zemí, protože poslední majitel zámku Philipp von Schoeler se prý po válce zmiňoval o tom, že v Kottingbrunnu u Vídně byla umístěna  letka bojových letadel, která měla za úkol srovnat  v případě války sídlo štábu i s vesnicí se zemí.

V roce 1945 byl zámek znárodněn a OP Prostějov tam zřídil rekreační středisko pro své zaměstnance. Později ho převzalo na několik let ministerstvo vnitra a posléze v roce 1959 tam byla zřízena zvláštní škola internátní, která svému účelu slouží doposud.

Autorka: PhDr.Dagmar Stryjová /s  laskavým svolením autorky, převzato ve zkrácené verzi/, vložila Dagmar Vránová.